Nanebevzetí Panny Marie 15.8.

11.8. 2021 Autor Ludmila Musilová Komentáře Komentáře (0) Kategorie Články Hodnocení 0.00 Přečteno x87

Autor textu: Angelo Scarano (z www.pastorace.cz)

Tento svátek je kamenem úrazu pro nekatolíky, protože není jasně dosvědčen v Bibli. A dalším kamenem úrazu je naivní představa o nanebevzetí: že by se Panna Maria vznášela na obláčku, až by úplně zmizela někde „v nedohlednu"? A, aby těch „kamenů úrazu" nebylo málo, i ostatní světci jsou „nanebevzatí", protože hledí na Boha tváří v tvář: liší se v něčem nanebevzetí Panny Marie?

Pokusme se na tyto otázky odpovědět. Je sice pravda, že všichni svatí jsou „nanebevzatí", ale jen Maria zažila doslova na vlastní kůži proměnu těla. Jedině ona zažila to, co samotný Ježíš: vykoupení, obnovení těla. Tak jako zmrtvýchvstalý Kristus měl duchovní, prozářené tělo, podobně i Panna z Nazareta. Co to je „obnovené tělo"? Vyjděme nejprve ze Starého zákona. V 2 Kr 5,14 najdeme docela osvětlující pasáž: „Náman (nemocný malomocenstvím) sestoupil a ponořil se sedmkrát do Jordánu podle slova muže Božího. A jeho tělo bylo opět jako tělo mladého chlapce." Tedy jeho tělo se obnovilo, vrátilo se do „mladých let". Možná proto sv. Tomáš Akvinský mluví o tom, že vykoupené tělo vypadá zhruba jako v šestnácti letech: ve věku, kdy je člověk v plném rozkvětu mládí a přitom v určité fyzické zralosti.

To je však málo. Je tu ještě proměna těla. Je těžké si něco takového přesněji představit, proto Písmo používá různé obrazy. Izajáš 61,10 obsahuje tato jásavá slova: „Velmi se veselím z Hospodina, má duše jásá k chvále mého Boha, neboť mě oděl rouchem spásy, zahalil mě pláštěm spravedlnosti jako nevěstu, která se krášlí svými šperky." A proměnění Páně dosvědčuje, že proměna se zračí i na tváři: „Ježíšova tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý." (Mt 16,2) Že se jedná o viditelnou proměnu, to vyznává i sv. Pavel v sugestivním úryvku: „Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě - to vše mocí Ducha Páně" (2 Kor 3,18). Jinými slovy - Boží přítomnost je tak silná a pronikavá, že proměňuje celého člověka, dokonce přetéká (nejen z duše, ze srdce, ale i zvnějšku, z těla). Je to přetékající Boží sláva. Proto se dá říci o Marii (ale také o každém, kdo zažije Boží moc ve vzkříšení těla) - „oděná sluncem" (Zj 12,1). To je nepředstavitelné! My se nedokážeme dlouho dívat na slunce, natož abychom sami zářili jako slunce nebo jako hvězdy (Dan 12,3). Tak intenzivní bude Boží záře!

Toto vše tedy Panna Maria už prožívá - a k čemu nám slouží tento svátek? Máme-li parafrázovat výrok sv. Bernarda (na slavnost Všech svatých), tento svátek není pro ni, ale pro nás. Proč? Povzbuzuje nás, abychom se nechali proměňovat Kristem už teď, abychom tak jednou zažili přetékající Boží slávu.
A sv. Bernard dále nabádá: „Vzchopme se už konečně, bratři, povstaňme s Kristem, usilujme o to, co pochází shůry, a mysleme na to. Vzhlížejme s touhou k těm, kteří touží po nás, spěchejme k těm, kteří nás očekávají, předložme přání svého srdce těm, kteří nás vyhlížejí. Přejme si nejen být ve společnosti svatých, ale mít i účast na jejich štěstí, a toužíme-li po jejich přítomnosti, ucházejme se velmi horlivě také o to, abychom měli účast na jejich slávě. V této ctižádosti není nic zhoubného a vroucí touha po takové slávě není nic nebezpečného. A druhá touha, která nás naplňuje při slavení památky svatých, směřuje k tomu, aby se i nám ukázal Kristus, náš život, tak jako se ukázal jim, a abychom se také my s ním ukázali ve slávě."

A tak, přestože nám nohy neslouží jako dřív, sluch, zrak, paměť nám slábnou - čekáme, že dostaneme nové tělo (nové nohy, ucho) - nebude to však návrat zpátky (do našich šestnácti let), ale život prozářený Boží přetékající slávou.

z www.pastorace.cz