Jako z Marsu?

5.5. 2021 Autor Ludmila Musilová Komentáře Komentáře (0) Kategorie Články Hodnocení 0.00 Přečteno x291

Evangelium 5. neděle velikonoční Jan 15,1-8
Autor úvahy: Angelo Scarano (z www.pastorace.cz)

Na první poslech toto evangelium padá jako meteorit odněkud z nebe. Nakolik je nám jasná jeho základní myšlenka, natolik vyvstává tolik otazníků: Zůstat v Kristu? Co to znamená? Jak to žít? Jak to souvisí s mým životem?

Především - mnoho problémů s tímto textem bude mít zřejmě ten, pro koho je Kristus jen „jakýsi Marťan", který se nárazově objevuje v našich životech při nedělní liturgii. Meteorit „z jiného konce vesmíru". A bohužel Kristus nám občas připadá jako někdo „z Marsu", z jiného světa - kdo uvažuje a mluví úplně jinak než my (nemluví o obchodování, o inflaci...). Pokud jsme takového Krista objevili (jakoby „z Marsu"), pak jsme na dobré cestě, abychom se dostali dál ... 
Pro někoho jiného Kristus je sice „někdo jiný než já" (s odlišným jazykem a myšlením), ale není to už „jakýsi cizí Marťan". Je to člověk s jménem,

který za mě dal život. A na kterého jsem vsadil nejen nějaké „zbožné okamžiky" (kdy jsem v něj uvěřil), ale svoji budoucnost, svoje vztahy, priority. A On není „kdesi ve vesmíru", mimo můj život - ale v mém životě, protože jsem ho přijal (vždyť je zmrtvýchvstalý, živý!). A mohl jsem ho přijmout, protože On není pro můj život nebezpečný - vždyť se dal za mě! A jeho slovo se pro mě stalo prioritou, ukazatelem na cestě. I přesto, že tomu často nerozumím.

Pokud jsem si mohl „pustit k srdci a k svému životu" tohoto Krista, pak chápu dnešní evangelium. Rozhodnutí přijmout Ježíše a jeho slovo nemá zůstat jen „v minulosti" (v den obrácení, křtu, řeholních slibů ...). V tom Kristu, který se mi jednou provždy dal, mám i zůstat - s ním prožívat své životní peripetie, nezvládané problémy, nicneříkající práci nebo vztahy.

Anebo i Kristus se mi stal „nicneříkajícím" Marťanem kdesi daleko?