Neděle Božího milosrdenství

12.4. 2021 Autor Ludmila Musilová Komentáře Komentáře (0) Kategorie Články Hodnocení 0.00 Přečteno x275

Homilie papeže Františka 2. neděli velikonoční (Zkráceno. Celý text na www.vaticannews.va/cs)

Zmrtvýchvstalý Ježíš zahrnuje učedníky milosrdenstvím skrze tři dary: pokoj, Ducha a rány. A oni se tak sami stávají milosrdnými.

Ježíš nejprve přináší učedníkům vnitřní pokoj. Byli zavřeni nejen v domě, ale také ve svých výčitkách: opustili a zapřeli. Teď slyší: "Pokoj vám!" ... Ježíšův pokoj jim dovoluje přejít od výčitky k poslání: "Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás". Jako kdyby říkal: "Posílám vás, protože vám věřím." Bůh neodsuzuje, neponižuje, pro něj není nikdo vyřazený...
Druhý dar: Ježíš učedníkům přináší Ducha svatého na odpuštění hříchů...  I my si potřebujeme nechat odpustit, přijmout svátost odpuštění, v níž jádrem nejsme my se svými hříchy, ale Bůh se svým milosrdenstvím, vytahující nás z naší bídy. Nezpovídáme se proto, abychom byli zdrceni, ale abychom se nechali pozvednout. 
Třetí dar: Ježíš učedníkům předkládá své rány. V nich se dotýkáme toho, že nás Bůh miluje až do konce, že naše rány vzal za své, že na svém těle nesl naši křehkost, přijal každou naši slabost. Jimi vylévá milosrdenství na naši bídu, abychom vstoupili do jeho něžnosti. Děje se to při každé mši svaté - dotýká se našich životů a nechává Nebe sestoupit do nás. 
Sestro a bratře, žádáš si důkaz, že se Bůh dotkl tvého života? Ověř si, zda se skláníš k ranám druhých... Nezůstaňme lhostejní, nežijme polovičatou víru. Byli jsme zahrnuti milosrdenstvím, staňme se milosrdnými.

Jako Tomáš objevujeme Boha ve svém nitru a v dojetí vyslovujeme: „Pán můj a Bůh můj!" V tomto přijetí milosrdenství začíná křesťanská cesta. Pokud si naopak zakládáme na svých schopnostech, účinnosti našich struktur a projektů, daleko nedojdeme. Jedině tehdy, když přijmeme Boží lásku, budeme s to dát světu něco nového. 

... Skutky apoštolů vyprávějí, že nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všechno společné (4,32). Učedníci mají „jedno srdce a jednu duši" (Sk 4,32). Co udělali pro tuto změnu? Spatřili v tom druhém stejné milosrdenství, jaké proměnilo jejich život. Objevili, že mají společné poslání, že mají společné odpuštění a Ježíšovo Tělo. Dělit se o pozemská dobra jim v důsledku toho připadlo jako přirozené. Nemají strach z léčení ran těch, kdo jsou v nouzi, protože v nich vidí Ježíše.

Nežijme polovičatou víru, která dostává, ale nedává, která přijímá dar, ale nečiní se darem. .... Víra bez skutků milosrdenství umírá. Nechme se vzkřísit pokojem, odpuštěním a ranami milosrdného Ježíše. A prosme o milost stát se svědky milosrdenství. Jedině tak bude víra živá a život celistvý. Jedině tak budeme hlásat Boží evangelium, které je evangeliem milosrdenství.

 

Celý text na https://www.vaticannews.va/cs