Pane, kde bydlíš?

18.1. 2021 Autor Ludmila Musilová Komentáře Komentáře (0) Kategorie Články Hodnocení 0.00 Přečteno x194

2. neděle v mezidobí/cyklus B - liturgické texty
Autor úvahy: P. Angelo Scarano (více na pastorace.cz)

"Ježíši, kdo jsi? Kde jsi?" Že by to byly jen "základní otázky", kterými se trápí "konvertité" a nováčci ve víře? Pokud takto smýšlím, tak to asi znamená, že jsem "ztratil Krista z očí" - nebo lépe řečeno, že moje oči ztratily ze zřetele Krista ... a hledají "jiné zdroje života".
"Kdo jsi?" Pokud mě určitý člověk upoutal, tak zcela přirozeně se začínám zajímat o to, abych ho poznal. Tak to funguje v obyčejném přátelství, ale i ve "výlučném přátelství" muže a ženy. Druhý mě fascinuje, přitahuje mou pozornost, a proto "ho hledám", toužím poznat, kde bydlí, jeho život. Takhle "jednoduše lidsky" to probíhalo i v životě prvních učedníků.
Všimněme si, že tito učedníci se nespokojili jen s povrchním a počátečním poznáním. Přestože znali Krista ze svědectví Jana Křtitele...

...("Beránek Boží"), přestože ho následovali, chtěli "ještě víc". Chtěli navázat důvěrnější vztah s tímto tajemným Beránkem, a proto chtěli zůstat u něj. Evangelium nám také ukazuje, že první učedníci nepoznali Krista jen z vlastní zkušenosti, ale i ze "svědectví" druhého člověka. Obojí je třeba - slovo "zkušenějšího" (toho, kdo už Krista poznal), ale i vlastní zkušenost. Je jasné, že ani první, ani druhé se nedá "přivolat mávnutím kouzelného proutku". Obojí je skutečným darem. Ale na nás je, abychom hledali - jak člověka, který nás povede ke Kristu (Eliho, Jana Křtitele, neboli duchovního průvodce), tak i "osobní setkání s Kristem". A paradoxně v tomto hledání občas zakusíme to, co první učedníci: Ježíš je nám blízko, je zde přítomný, ale potřebujeme "Jana Křtitele", který nám řekne "Hle, tady je Kristus, on kráčí právě kolem tebe".

Toto hledání je někdy bolestné, jak dosvědčuje Píseň písní: "Noc co noc hledala jsem na svém lůžku toho, kterého tolik miluji. Hledala jsem ho, a nenalezla. Teď vstanu a obejdu město, ulice, náměstí, vyhledám toho, kterého tolik miluji. Hledala jsem ho, a nenalezla. Našli mě strážci obcházející město: ´Toho, kterého tolik miluji, jste tu neviděli?´" (Pís 3,1-3). Takové hledání se někdy neobejde bez bolesti, podobně jako Maria plakala, když nemohla najít tělo svého Mistra (Jan 20,11). Bůh však nemůže nechat nenaplněnou tu touhu, kterou On sám jako první vložil do našeho srdce - a proto dává "čas milosti", čas setkání s Kristem ("ve čtyři odpoledne").

A pokud jsme někdy mohli poznat Krista "důvěrněji", pak nezapomeňme na to, že nestačilo ho poznat jednou - je třeba stále hledat jeho tvář. Ježíše nemůžeme "ukořistit", uzamknout do svého světa. Nemůžeme ani "zvěčnit" ta setkání, která jsme s ním mohli prožít. Pokud jsme měli štěstí "pobýt u Krista", nezapomeňme, že jsme ještě nepoznali Krista tak, jak je. Ten jeho domov stále hledáme (srv. 2 Kor 5,6-8). A toto hledání je vlastně touhou poznávat Krista stále hlouběji.

"Pane, kde bydlíš?"