Bůh objímá svým milosrdenstvím

11.1. 2021 Autor Ludmila Musilová Komentáře Komentáře (0) Kategorie Články Hodnocení 0.00 Přečteno x147

Svátek Křtu Pána (liturgická čtení ZDE)
Promluva papeže Františka 10.1.2021 (celý článek na radiovaticana.cz)

Před pár dny jsme se rozloučili s Dítětem Ježíšem a dnes se s Ním setkáváme jako s dospělým na březích Jordánu. Liturgie nám umožňuje učinit tento skok o třicet let, o nichž víme jen jedno: byly to roky skrytého života, který Ježíš strávil v rodině -  nejdřív v Egyptě jako uprchlík a pak v Nazaretě, kde se zřejmě učil Josefovu řemeslu. Jsou to léta učení a práce v poslušnosti rodičům, třicet let života v rodině ve všednosti a nenápadnosti. Podle evangelií pak pouze tři léta kázání a zázraků. To je krásný vzkaz pro nás. Vyjevuje nám velikost každodennosti, důležitost každého životního okamžiku, i toho nejobyčejnějšího a nejskrytějšího.

Po třiceti letech skrytého života začíná Ježíšův veřejný život - právě křtem v řece Jordán. Ježíš je ale Bůh, tak proč se nechává křtít? Janův křest byl znamením vůle k pokání, k obrácení s prosbou o odpuštění vlastních hříchů. To Ježíš určitě neměl zapotřebí. Ježíš ale chce být započten spolu s hříšníky.
Jak říká jeden liturgický hymnus „přistupuje s obnaženou duší", nic nezakrývá -  takto sestupuje do řeky, aby se pohroužil do naší situace. „Křest" totiž označuje „ponoření". ...Takto Bůh přemáhá zlo světa: ne rozhodnutím shora, ale snižuje se a nakládá ho na sebe.

... Po tomto gestu se nebesa otevřou a zjevuje se Trojice: Duch svatý sestupuje jako holubice a Otec říká: „Ty jsi můj milovaný Syn". ... 
Bůh se zjevuje milosrdenstvím, protože taková je Jeho tvář. Ježíš se stává služebníkem hříšníků, je prohlášen za Syna a sestupuje na Něho Duch. Láska volá lásku....
To platí také pro nás: ještě dřív, než jsme cokoli dobrého udělali, spočinulo na nás Boží milosrdenství: byli jsme zadarmo spaseni. Svátostně se tak stalo v den našeho křtu. Ale i těm, kteří pokřtěni nejsou, se dostává Božího milosrdenství, protože Bůh je zde a čeká, až se otevřou brány srdcí. Objímá nás svým milosrdenstvím.

Podobně máme jednat my: pomáhat druhým k Bohu nikoli odsuzováním a přikazováním „jak jednat", ale sbližováním, soucitem a sdílením Boží lásky. Blízkost je totiž Božím stylem vůči nám.