Za koho mě pokládáte vy?

25.8. 2020 Autor Ludmila Musilová Komentáře Komentáře (0) Kategorie Články Hodnocení 0.00 Přečteno x151

21. neděle v mezidobí, evangelium podle Matouše 16,13-20
Z promluvy papeže Františka (celé znění zde)

Evangelium této neděle nám předkládá před oči okamžik, kdy Petr vyznává svoji víru v Ježíše jakožto Mesiáše, Syna Božího. Toto apoštolovo vyznání vyprovokoval sám Ježíš - chce, aby učedníci ve vztahu k Němu učinili rozhodující krok. Cesta, po které jde Ježíš se svými následovníky, je cestou výchovy jejich víry.

Nejprve se jich ptá: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?" Apoštolové rádi mluvili o druhých, jako my všichni. V tomto případě je vyžadována perspektiva víry a nikoli klepy. A zdá se, že učedníci mezi sebou soutěží v předkládání různých názorů, které do značné míry sami sdílejí. Vcelku byl Ježíš z Nazareta obecně považován za proroka.

Druhá Ježíšova otázka je ťala do živého: „A za koho mne pokládáte vy?" V tom okamžiku se zřejmě na chvíli rozhostilo ticho a váhání, protože je každý z přítomných nucen dát se všanc a vyjádřit, proč je s Ježíšem... 

Kdybych se vás i já nyní zeptal: „Kým je pro tebe Ježíš", určitě nastane zaváhání. Z rozpaků je vyvede Šimon, který rozhodně prohlásí: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha." Tato plná a jasná odpověď nevzešla z jeho velkorysosti, nýbrž je plodem zvláštní milosti nebeského Otce. Sám Ježíš mu totiž říká: „Nezjevilo ti to tělo a krev" - tedy kultura, v níž jsi vzdělán. Nikoli - ... „ale můj nebeský Otec". Toto poznání a vyznání je darem, milostí od Otce, o niž je třeba prosit. 

Víra, kterou dal Petr právě najevo, je základ, na níž chce Syn Boží zbudovat svoji církev, to znamená svoje společenství: „Ty jsi Petr, to je skála - a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou".

Ježíš se s touto otázkou obrací na každého z nás: „A za koho mne pokládáte vy?". Každý z nás má podat odpověď - takovou, která zahrnuje víru i život, protože víra je život! Odpověď, která od nás, stejně jako od prvních učedníků, žádá vnitřní naslouchání Otcovu hlasu a soulad s tím, co církev, soustředěná kolem Petra, stále hlásá. Jde o to pochopit, kým je pro nás Kristus, zda je středem našeho života a zda je cílem každého našeho snažení... Kým je pro mne Ježíš Kristus? Odpověď bychom měli dávat denně.

Je však třeba se mít na pozoru... Je nezbytné, aby nás skutky solidarity, skutky lásky, kterou prokazujeme, neodvracely od kontaktu s Pánem Ježíšem. Křesťanská charita není pouhá filantropie, ale hledí na druhého Ježíšovýma očima - a také ve tváři chudého spatřuje Ježíše.

Kéž nás Maria vede cestou víry v Krista, abychom si uvědomovali, že důvěra v Něho dává plný smysl naší činorodé lásce i veškeré naší existenci.