OZNÁMENÍ a homilie 31.7.2016/18.neděle v mezidobí

30.7. 2016 Autor Ludmila Musilová Komentáře Komentáře (0) Kategorie Liturgie a homilie Hodnocení 0.00 Přečteno x741

Bohoslužby v neděli 31. 7. budou jako obvykle: slavení Eucharistie v 7.30 v Rosovicích, v 9.00 v Dobříši a ve 12.00 v Dlouhé Lhotě. V 10.45 bude ve Svatém Poli bohoslužba slova.

Slavení Eucharistie ve všední dny: ve středu a v pátek od 18.00 v pastoračním centru v Dobříši, ve čtvrtek od 8.30 v Domově seniorů v Dobříši a od 18.00 v Rosovicích.

Farní knihovna v Pastoračním centru sv. Tomáše je k dispozici po předchozí domluvě (tel. 602 308 881).

Přejeme krásný čas dovolených a prázdnin

Bohoslužby a program v srpnu 2016

--------------------
Nedělní liturgie

Z dnešní homilie:
V těchto dnech probíhají Světové dny mládeže v polském Krakowě. Několikrát tam v promluvách papeže Františka zaznělo k mladým lidem určité varování: totiž varování před „starými" křesťany. Ne před starými věkem, ale před takovými, kteří přestali být dětmi. Což znamená, že přestali být přesvědčeni, že je potřeba se učit. Varoval je před křesťany, kteří už mají ten život „zmáknutý", kteří už „ví jak na to", a nechtějí nic dalšího slyšet, protože by jim to třeba mohlo rozhodit jejich koncepci, ten jejich pohled na „umění" žít.

Slyšeli jsme evangelium, které se úplně tak dobře neposlouchá, které probouzí u mnoha lidí duševní aktivitu, která spočívá v tom, že se člověk brání: To se mne netýká, to není můj problém. Žádné stodoly nestavím - to, co dělám, není žádné hromadění. - Člověk cítí, že je potřeba, aby zaujal stanovisko. Nejde o to vytvářet nějaký model, kdy už člověk toho má dostatečně, kdy už dál nemá hromadit, dál rozvíjet podnikání. Takový model neexistuje, to by bylo násilí - člověk to musí poznat sám. A pozná to, když to chce poznat. Problém je právě v tom chtění.

V knize Kazatel ze SZ jsme slyšeli zvláštní slovo: „Marnost nad marnost. Vždyť se stává, že někdo pracuje moudře, rozvážně, úspěšně. A nakonec to dá do vlastnictví jinému, kdo na tom nepracoval. To je marnost a velké zlo..."
To jsou hrozná slova. Pracovat rozvážně, úspěšně, moudře - co je na tom zlého? A předat to druhým - vždyť k tomu vede i taková určitá odpovědnost a koneckonců si to tak člověk i nějak přeje a vidí v tom i určitou moudrost.
Kazatel říká: A co ti zůstane?
 - Dobrý pocit, že jsem nežil nadarmo, že jsem někomu připravil cestu, připravil podmínky...
 - Ale co zůstane tobě? Ten dobrý pocit - to je málo. Ty musíš na tomto světě reálně, opravdu reálně zbohatnout - velikým bohatstvím.
To vysvětluje apoštol Pavel v listě Koloským, když říká: Víš, to bohatství musíš mít správně umístěné - tím správným místem jistě není tato zem.
V tom to je. V tom je také to Ježíšovo odmítnutí, když za ním přišel nějaký člověk a říká mu: Pane, řekni mému bratrovi, ať se se mnou rozdělí o dědictví. A Pán Ježíš říká: S čím to za mnou jdeš?
V tom je ten problém i řešení: S čím chodíme za Bohem?
Jestli jsme bohatí nebo chudí - to není tak důležité. Důležité je, jestli máme poklad v nebi.

Svým způsobem nám v odhalení této pravdy o nás samých pomůže zamyšlení nad tím, jak vypadá naše modlitba: O co tu prosím?
V žalmu jsme zpívali: „Bože, buď milostiv a žehnej nám."  Žehnej nám. Žehnej práci našich rukou. Tak to viděli Židé. Toto byla ta prosba, kterou Ježíš svým učením jakoby zrelativnil. „Žehnej našemu domu, našim sýpkám, našim stádům...", takto byli učeni. A najednou slyší od Ježíše, že toto požehnání může člověka stáhnout až do pekel. To bylo hrozné. Jejich náboženství bylo najednou jakoby postaveno na hlavu.

V čem spočívá požehnání?
Ježíš zve k sobě. Říká: Proste. Proste Otce a dostanete. Ale proste ve jménu mém. Což znamená: Proste o to, čemu vás učím: proste o svoji krásu. Proste o svoji spásu, tzn. o svoji jednotu s Bohem. Proste o to, abyste opravdu byli obrazem Boha. O toto proste - a všechno ostatní, co potřebujete, vám bude dáno.

Za totality se vtipně říkalo: Hlavně zdraví - to ostatní si ukradneme. Bylo to vtipné i aktuální - ale také je v tom hluboká pravda o prožívání vztahu k Bohu: Bože, dej nám zdraví, Bože, dej, ať není válka. To jsou samozřejmě veliké dary. My o to prosíme - ale tam končí naše prosba: Bože, toto dej - o to ostatní se dokážeme postarat...

My máme prosit: Bože dej, ať se ti se mnou podaří tvůj záměr. Ať jsem chudý nebo bohatý, Bože dej, ať své bohatství umím užívat tak, abych získával tvoje rysy, rysy lidské krásy, rysy, které člověku dává láska, obětavost, umění vydat se.

 Za Ježíšem tedy přišli a on je poslal pryč: Tohle já nedávám.
Kriticky bychom se měli podívat na svoji modlitbu: O co prosíme? V čem vidím zajištěnost, úspěšnost života? Ježíš říká jen jediné: že se mi budete podobat. O to proste a toto dostanete - budete-li prosit.
Jenže k této prosbě:" „Pane, ať jsem jako ty" člověku chybí odvaha. Tak víme, proč sem přicházíme: abychom byli přemlouváni k odvaze správně se modlit.

(Podle homilie)